Jsem oplodněná.

31.05.2017

Jsme na konci prvního pokusu o umělé oplodnění a mně dochází trochu humor. Na kliniku jsme přišli v prosinci a o půl roku později ležím na sále a těším se, až do mě vloží embrya. A trochu divný to je, protože u toho není váš partner, ale cizí lidi - embryolog, doktor a sestřička. Jsou sympatičtí, ale o sexuálním náboji tu nemůže být řeč:) Je to takové grupen - medical setkání, které probíhá za plného vědomí a za dobré nálady.

Najednou nemůžu uvěřit tomu, že tam ležím. Rozhodli jsme se s panem S. pro vložení dvou embryí. Doktor mi je obě tedy ukazuje na monitoru, který je napojen na mikroskop, a musím uznat, že jsou hezký - asi po manželovi. Vkládá mi je speciálním nářadím romanticky do dělohy a poté všichni odchází, abych si na 20 min odpočinula. Zůstávám tedy sama v té místnosti a dojde mi, že jsem oplodněná. Vzpomenu si na Phoebe z Přátel, jak mluvila se svými embryi v Petriho misce a promlouvám nahlas také.

"Tak vás tedy vítám", říkám a jsem šťastná. I pro ten nejistý konec.

Jinak nejsem jediná, která si přeje, aby to vyšlo. Kolegyně mě nedávno taky povzbudila: "Přála bych ti dvojčata. Abys hodně ztloustla a přestala nás srát." Renčo, pokusím se!