Óda na kojení

03.10.2018

Jeden kamarád se mě tuhle ptal: "Aha, to jako jde neumět kojit, jo?"

Jde no. Kdyby mi někdo před časem řekl, že celá anabáze s kojením pro mě bude více traumatizující, než porod, tak mu snad neuvěřím. To si hezky odrodíte a už na oddělení šestinedělí zjistíte, že z vás kojná úplně nebude. Kojení pro mě byla z povzdálí vždycky natolik přirozená věc, že by mě ani ve snu nenapadlo, že mi to nepůjde. Vždyť třeba krysy u nás ve sklepě uměj kojit, tak proč bych to neměla zvládnout já?

Tak mléko se mi po porodu vytvořilo, jen jsem neuměla malýho přiložit, neuměl se přisát. Sestra na šestinedělí mi řekla, že ty moje bradavky nejsou prý výkvětem bradavek (???), takže bych měla používat kloboučky (plastové formičky, které se přiložíte na prso a skrz ně miminko saje). Tak to jsme se naučili. Po několika dnech ale nebylo dost mléka, takže jsem musela začít už v porodnici dokrmovat. A s tímto výsledkem jsem šla domů, kde jsem se snažila kojit, odsávat mléko mechanickou a posléze elektronickou odsávačkou a ještě dokrmovat. Krásnej trojboj! Do toho jsem brala vitamíny na kojení, pila speciální čaje a bojovala se záněty prsou, při kterých máte horečku, neuvěřitelně bolestivá prsa a musíte na ně přikládat obklady - zkrátka mléčnej ráj!

Nechtěla jsem to ale vzdát. Nejprve mi pomohla babička, která svými doporučeními dokázala, že babské rady jsou stále k něčemu (díky babi) a internet v jistých otázkách k ničemu. No a poté jsem zavolala na pomoc laktační poradkyni, aby přišla ke mně domů a nějak zoptimalizovala můj stav. Ukázala mi nové pozice pro přiložení a také stimulaci bradavek. A díky tomu všemu jsem se vlastně až po třech nedělích od vyprdnutí syna naučila "normálně" kojit. Jen mi nikdo nikdy neřekl, že to bolí jako svině! Co to je?!?!? To vám to dítě chce ty bradavky zlikvidovat? To prso vám vysát do úplnýho vysání? Já myslela, že ty miminka si jen tak žužlaj a to mlíko teče a ne, že se projevujou jako zvon u záchoda. Proč se všude na těch fotkách ženský při kojení tváří spokojeně? A ještě ke všemu jsem necítila to, co jsem myslela, že u kojení ucítím a co mi média říkají, že bych cítit měla - to souznění, tu radost a nádheru. Vám říkám, že to souznění cítím víc u toho, když mě malej omylem při přebalování počůrá. Já to v sobě prostě nemám. A nejsem díky tomu horší máma, to bych se hádala! A vy taky ne, jestli vám to nejde. Hele, jsou holky, co jsou pro to stvořený a pak taky některý, který musej trochu zabrat, no.

Mateřské mléko je to nejlepší, co můžete svému dítěti dát. Ale když to nejde, tak to nejde. Lepší mít doma mámu, která je psychicky v pořádku, než utahanou, zoufalou ženskou, která se ze sebe snaží vyždímat to nejlepší za každou cenu (doslova). Já ještě bojuju a snažím se pravidelně kojit. Toto není stěžovací článek. Jen jsem vám chtěla říct, že mě to překvapilo. Překvapilo mě opět něco, co by mělo být naprosto přirozený a nemělo by překvapovat. 

A ano, kojit jde neumět.

Váš laktační loser!


P.S.: Velmi doporučuji laktační poradkyni Simonu ze Studia pro ženy (https://www.studioprozeny.cz). Bez ní bych to zabalila už dávno. Jo a mojí babi vám doporučovat nebudu, ta je jenom moje!