Potřetí oplodněná.

27.10.2017

Skončili jsme u mého potratového psaní a je na čase vnést do našeho oplodňovacího příběhu trochu tý další naděje. Na klinice nám zbyly dvě oplodněný vajíčka, a tak jsme se je rozhodli obě dvě zkusit opět narvat do tý mý nešťastný dělohy.

Pan S. u našich předchozích oplodnění z pracovních důvodů nemohl být, ať to zní jakkoliv zvláštně. Konečně jsme tam teď na třetí pokus nakráčeli společně. Kdyby mi někdo řekl, že při vzniku dalšího života budu mít před sebou tři cizí osoby (sestřička, embryolog, doktor) a manžela u hlavy, představila bych si nějakej filmovej grupáč, ale takový vzrůšo to zase není. I když kamera u toho vlastně je, protože při každém takovém transferu se musíte představit do kamery a říct datum narození - podobnost s czechcasting na XXXvideos čistě náhodná. Byla jsem šťastná, že jsme tam byli spolu a že mě u toho pan S. držel za rameno. Třeba jednou tomu našemu malýmu budeme říkat, že byl sice "ze zkumavky", ale že když mi ho tam strkali, jeho taťka se na mě smál. Když vám vloží "živý náklad" dovnitř, pak vás tam nechají půlhodiny ležet a odpočívat. Problémem je, že na tento zákrok musíte chodit s plným močákem. Místo toho, abyste symbolicky v mysli i těle přivítali dvě tečky, ze kterých by mohly vyrůst vymodlení smradi, soustředíte se na to, abyste se nepočůrali. Ale i tak je člověk vlastně šťastnej, jak tam tak leží.

Jinak den po oplodnění mi volal táta a ptal se mě, jak se mám a jestli proběhlo všechno v pořádku. Pak se začal hrozně smát..."Promiň, tady v hospodě se chlapi smějou a ptaj se, jestli byl u toho vzrušenej. Zdá se jim tady vtipný, že není tvůj manžel nikdy vzrušenej u toho oplodnění." Říkám si v duchu, že se naše rodina už úplně pomátla, a podávám doplňující dotazy: "Jak to myslíš? U toho zákroku? No, doufám, že mu u toho nestál, to by bylo hodně divný."

Takže tak. Ten divnej humor jsem asi zdědila. A už bych chtěla, aby někdo sakra zdědil něco po mně. Ať je to cokoliv!