Reprodukční centrum

20.04.2017

Píšu o tématu, který se netýká jen mě, ale i mého partnera. Jeho jméno bych s dovolením vynechala, jinak mě nebude chtít oplodnit už vůbec. Pojďme mu tedy říkat povětšinou pan S. (pozn. red.: Pan Spermie). Haha, to bude teprve nadšen!

Oba jsme za sebou měli patřičná vyšetření. A prakticky řečeno šance, že by se střetla jeho zdravá spermie s mým zdravým bujícím vajíčkem, byla malá jako moje prsa ve čtrnácti (i aktuálně). Tím myslím téměř mizivá. A tak jsme jako dva dospělí lidé usoudili, že nebudeme genetickým materiálem plýtvat jen tak nazdařbůh a navštívíme reprodukční centrum, protože tam umí dobře inseminovat a mimotělně oplodňovat.

Takových center v Praze několik je, stačí si vybrat. Podrobně jsem zkoumala recenze, webovky a také jsem dala na zkušenosti a rady kamarádky, která si procházela před časem tím samým. Ty všechny faktory mi daly dohromady kliniku, kam jsme zamířili s panem S. na první konzultaci. Uvítal nás sympatický doktor okolo pětatřiceti let. Dali jsme mu do ruky dokumenty z veškerých vyšetření a začali se bavit o dalším postupu. Lékař projevil přání ještě jednou vyšetřit sperma pana S. a tak manželovi došlo, že kelímek bude muset být znovu naplněn:) No byl nadšen. Myslel si, že už má to nejhorší za sebou a ono ne. Ale prý to bylo podruhé lepší, než v prvním případě. Rychle si to odbyl a z "masturbačního" pokoje nemusel prý potupně vyjít ven se svým kelímkem, ale mohl využít v pokoji zázračného vytahovacího okénka, kam vložil po aktu svůj náklad a hbitá ručka sestřičky náklad vzala a odnesla do laboratoře - takový genetický vratný lahve. A teda doufám, že to bylo jediný, co tam ta sestřička hbitou ručkou udělala. No nic.

Vraťme se k doktorovi, který projevil přání vyšetřit i mě. A že by to prý chtěl udělat hned, když už tam s manželem sedíme. Ještě je potřeba zmínit fakt, že jeho kancelář byla zcela logicky vybavena jako taková větší, modernější, gynekologická ordinace. Pan doktor mě tedy pobídnul, abych si odložila a vlezla na "kozu". Běžný postup - říkala jsem si - až na opomenutí poznámky "manžel počká za dveřmi nebo venku". Já se tedy zvedala, svlékala jsem se a stále toužebně čekala, že doktor pana S. vyhostí ven. Už jen ve svršku jsem šplhala potupně na kozu a koukala na vytřeštěný výraz mého muže, který prozrazoval, že za pár vteřin poprvé uvidí, jak se v jeho ženě doslova vrtá cizí chlap.

Jako ženský to nemají lehký, ale jsou na ty malý facky tak nějak připraveny. Chlapi ne. Poor S..