Spravedlnost existuje

Když sníte o dítěti a nedaří se, říkáte si, že pro nového potomka uděláte vše. S panem S. jsme po všech výsledcích a po první návštěvě soukromé kliniky udělat vše chtěli. Přijali jsme tedy fakt, že by nám mohla pomoci metoda IVF (mimotělní oplodnění). Vyndají mi vajíčko, venku ho spojí se spermatem, posléze zase vloží dovnitř. No zní to jednoduše, ale když máte ovulaci jednou za uherskej rok, tak to tak simple nakonec není. Ženy musí v tomto případě podstoupit zhruba měsíční medikaci. Tím se stimuluje všechno tam dole. Nechtějte po mě vysvětlovat co všechno, zkrátka to ženství:)

Hrdě jsem si vyzvedávala za majlant prášky, roztoky a injekce v lékárně a těšila jsem se na moment, kdy to všechno začnu brát a píchat si do těla. Zní to hrozně, co? To dělá ta zoufalost, bylo mi jedno, kolik toho je a co všechno to udělá s mou psychikou a mým tělem. Ke každý tý krabičce s léky jsem si udělala vztah a dokonce jim vytvořila speciální přihrádku v lednici. Zeleninu s ovocem jsem naprala do společnýho soklíku. První vstříknutá injekce tedy započala naší konkrétní pouť za oplodněním. Medikace začíná. Malinko se vám nalejou prsa (Yes!), jste nafouklá jak oplodněná bělice a jste mírně hysterická a unavená až do odběru vajíček (to nám vyšlo na Velikonoce - jak příhodné). Tak já se tak bojím nemocnic a operací a pak si jdu lehnou dobrovolně na sál, kde dám nohy do praku a nechám se uspat. No nic. říkala jsem, že proto udělám všechno.

Když jsem pak ležela na sále před uspávací injekcí a čekala na odběr vajíček, tak jsem tak minutku bilancovala nad uplynulými měsíci.

Zdá se mi to nebo je to značně nespravedlivý? Při otěhotnění přirozenou cestou se dá s trochou nadsázky říct, že si oba užijou a vznikne z toho embryo. No a při té umělé cestě si zkrátka stále užívá jen jeden! Ale vesmír je nakonec spravedlivej. Jeli jsme jsme na odběr a oplodnění mých vajíček a v autě s námi byla jako doprovod ještě máma, která mě měla po zákroku odvést domů a starat se o mě. V autě jsme debatovali o tom, co náš čeká a máma si vzpomněla, že pan S. musí dát ještě sperma, aby se vajíčka měla čím oplodnit. Rozhodla se ho tedy asi povzbudit:

"Chudinko, to nějak zvládneš. A když to nepůjde, vzpomeň si na mě. Haha."

!!!

Doteď děláme, že to neřekla nebo že to myslela nějak jinak. Ale už nikdy nebude náš sexuální život normální. Teda můj jo, ale bůh ví, co se bude dít v hlavě už navždy JEMU.

Díky mami:)

TBC