Superheroes

13.03.2018

Konečně se za vámi vracím s pokračováním našeho oplodňovacího maratonu. Třetí pokus umělýho oplodnění nám nevyšel a naposledy jsem psala o tom, jak jsme se rozhodli bojovat dál, i když nám došly embrya. Na klinice jsme vyplnili žádost o další zahájení umělýho oplodnění a já se psychicky připravovala na odběr vajíček. Ráda bych napsala, že se Pan S. psychicky připravoval taky (na odběr spermatu), ale na to zase tolik toho soustředění nepotřebujete, pánové, nebo? Zkrátka stáli jsme spolu ruku v ruce na startovní čáře úplně stejně zoufalí, ale odhodlaní, jako před rokem. Stačilo jen počkat na mou periodu a celej kolotoč s medikací, injekcema a zamrazováním vajíček měl začít znovu.

Jenže já na tu periodu čekala hrozně dlouho. A bylo mi divně. A brečela jsem u konce filmu S tebou mě baví svět. A tak jsem si zkusila udělat test. No a byl tam tzv. duch (druhá čárka, která není úplně plná, ale je tam). Po vykoupení všech testů v lékárně a následným hysterickým močením na ně se zjistilo, že bych asi mohla bejt v tom. A když počítáte s tím, že asi nemůžete mít děti přirozenou cestou, tak jste docela překvapení. Chvíli jsem opravdu přemejšlela, jak jsem se do toho jinýho stavu dostala. Jak zařvala moje máma: "Ivan, vždyť to je zázrak!". Tak zase takovej zázrak jako ten biblickej s Ježíšem to není. My jsme si na rozdíl od Josefa s Marií hezky štrejchli. A podle výpočtů to vypadá na náš příjemnej výlet do Benátek. 

"A proč jezdíte v listopadu do Benátek?"
"Protože jsme se tam jeli rozmnožit a už se nikdy tak blbě neptej, ať už jsi kdokoliv!"

Po těch všech peripetiích se mi to lehko nepíše černý na bílym, protože se stále něčeho bojím. Ale! Jsem v pátým měsíci, cítím se hezky a jsme šťastní. Jo a jestli to ještě někdo nepochopil - Pan S. mě oplodnil! Jen tak! Bez zkumavek, sestřiček, doktorů a injekcí. Minulej rok jsme byli dva, a tenhle budeme 4. Když tedy počítám i našeho pejska Jamese, který k nám přišel, až když jsem věděla, že jsem těhotná. Já vím, trochu nelogickej postup. Ale logika a plánování, to nebylo nikdy moje. Asi i pro to, to nakonec muselo všechno přijít zkrátka přirozeně.

Nemůžu se dočkat budoucnosti. A vzhledem k tomu, že brečím u
reklamy na ty debilní čokolády Merci nebo u kadeřníka (jen tak), tak to
bude ještě hodně veselý. Já vím, děti má každej a není zase tak velký
umění souložit a vyrobit je. Jenže my se teď cítíme jako
superhrdinové! Tak nám to chvilku nechte:)

TBC