„Tak kdy bude miminko?“

18.02.2017

To je ta otázka, za kterou bych kopala do rozkroků. Teda až od tý doby, kdy se mi na ní zkrátka začalo těžko odpovídat. 

Jsem z těch žen, které chtějí mít dítě, ale podle lékařů ho nemůžou mít přirozenou cestou. S manželem se o naší budoucí geniální a krásnou ratolest snažíme rok a půl. Jsme spolu čtyři roky. A před rokem jsme se vzali. A naši známí (i neznámí) pojali podezření, že musíme ihned po svatbě rodit nebo se na tento akt minimálně připravovat. A tak se začali ptát. A u toho se někteří i dotýkají mýho břicha. Do prdele proč, když tam ještě nic není?!

Jak odpovědět na "Tak kdy bude miminko?"?

"Bohužel, já mám hodně mužskejch hormonů, ovulaci mám jednou za století a můj manžel má pomalý a poškozený spermie."

nebo

"Nejde to ty netaktní krávo! Souložíme bez antikoncepce neustále už dva roky a zkrátka je to jen super sex, ale větší pravděpodobnost je ta, že by u toho někdo třetí byl, než že by při tom sexu někdo třetí vzniknul."

Nejsem ale psychopat. Tzn. odpovídám upřímně tak, abych se nemusela stydět sama před sebou a zároveň nedostávala do rozpaků své blízké, kteří se možná snaží vést jen "small-talk". Vlastně ale nevědí, že závádějí "deep-hell-talk".

"Nemůžeme zatím mít děti. Budeme muset podstoupit umělé oplodnění. Je před námi dlouhá cesta."

Takhle odpovídám. A dlouhá cesta před námi opravdu je. Neptejte se párů na to, kdy budou mít dítě. Jinak vám jednou dají do huby. A jestli jste to zrovna vy, co jste se mě v posledních měsících na dítě zeptali, buďte rádi, že jsem se nerozbrečela nebo na vás nezačala řvát. Haha. Neplodná hysterka.

TBC