"Tak se držte!"

14.06.2017

Tenhle článek snad nedopíšu. Poprvé totiž musím napsat obsah se smutnějším nádechem a vůbec mi to nejde! Že jsem oplodněná, o tom jsem vás obeznámila minule. No už vlastně zase nejsem. První pokus umělého oplodnění nevyšel a těhotenství se tedy nekoná. Ale přeci to nemohl být takový happy-end hned na startu, že?:)

Po umělém oplodnění jsem si měla doma udělat těhotenský test zhruba po 14 dnech. Kupodivu jsem dodržela lhůtu a opravdu počkala 2 týdny. Den D přišel a já zjistila po nějakém tom čůrání na papír, že nic. Tak jsem napsala manželovi SMSku a zabalila jsem se ve třiceti stupních do deky se záměrem probrečet odpoledne. Po zoufalé one-woman show "ala Bridget Jones" jsem jela ke kámošce, kde jsem dala láhev vína. Rozumějte, já jsem říkala celému světu nahlas, že se na ten první pokus neupínáme, ale ve skutečnosti ta naděje uvnitř byla a s ní se taky trochu počítá.

Za pár dní jsem byla v pohodě. Dokud mi nevolali z kliniky, že mi tu negativní zprávu chtějí jako ještě potvrdit. Sestřička končila hovor větou "Tak se držte". No jo, vždyť já už jsem v pohodě.

No a pak mi zavolala máma, že je ráda, že jsem ok a že se chce ujistit, že se o to snažíme stále přirozenou cestou. Abychom to prý nezapomněli dělat. Díky mami! Na konci hovoru mě dodělala informacemi o nově vzniklých těhotenstvích mých bývalých spolužaček. Alespoň, že jejich dělohy fungujou. Kdyby byly na světě 3 miliardy Ivan, vymřeme do třiceti let.

Kdo drží naším embryím palce, tak vězte, že není všem pokusům konec. Tahle jízda teprve začíná. Když už se z našeho snažení stala reality show, slibuju, že na konci budou lítat konfety:)