Už pasete?

01.11.2018

Mohlo by se zdát, že jste normální žena. Dokud neporodíte. To se z vás stane největší fanynka vašeho dítěte, které je chtě nechtě podrobeno konkurenčnímu boji. Ale abych nezapomněla, to vaše dítě je samozřejmě nejlepší. Ve všem.

"Ještě nepasete, jo?" (Pozn. autora: Pasení hříbátek či koníčků je první, větší, motorickou dovedností kojenců). "Náš Emil už pase od prvního měsíce!"

Tak takhle se ženský challengujou. Pak to pokračuje prvníma zoubkama, lezením, prvním slovem, prvním čůráním do nočníku a konče to "Váš Jarda nemá maturitu, jo? To náš Emil vystudoval jadernou fyziku". Maminka zapomene ale dodat, že si Emil ještě nesmočil a že mimo jedný návštěvy AZ Kvízu, kde vyhrál Encyklopedii hub, bylo jeho jediným konstantním vzrušením nepřetržitý hraní Minecraftu.

Často nám naše děti přijdou v něčem nejlepší, vyjímečné. Mám pro vás překvapivou zprávu - většinou nejsou. Většinou jsou to normální děti, který někdy začaly pást koníčky, někdy začaly chodit na nočník, normálně vypadají a něco jednou vystudujou. Nebo taky nic. Třeba já vím, že můj syn zatím nic světobornýho nepředvedl, kromě tý včerejší nálože v plenkách. Jasně, babičky říkají, jak je šikovnej, ale vysrat se do plen uměl za dětskejch let i Stalin nebo Ovčáček. A když slyším ženský, jak se předháněj v diskuzích o miminkovskejch dovednostech, tak na mě jdou mdloby. Doufám, že mi ta objektivita zůstane. Naučila mě to moje máma, která mi vyprávěla, že mě porovnávala s ostatníma miminkama a zkrátka věděla, že moc hezká nejsem. Doslova řekla, že jsem byla takový "vyblitý, divný" dítě a že ostatní děti byly o hodně pěknější. A podle těch fotek má ta ženská pravdu! Její reálný náhled pokračoval i s mým postupujícím věkem, kdy jsme se pak dokonce spolu posmívaly některým rodičům mých bývalých spolužáků, kteří si mysleli, že jejich děti jsou nejchytřejší, nejtalentovanější a nejkrásnější. Hlavně bejt nohama na zemi, lidi. Nejhorší je neopodstatněná pýcha a neustálý předhánění se a srovnávání. Blbý je taky mít velký ambice a očekávání. Já bych si hrozně přála, aby byl můj syn jednou šťastnej a zdravej. A abych na něj byla třeba jednou pyšná, ale aby si to zkrátka vybojoval.

Já budu spokojená, když bude náš kluk sexy, vtipnej vědec, kterej objeví nějakou novou konstantu na Marsu a dostane se zamlada do každejch pěknejch kalhotek (nebo slipů?), aby pak nakonec objevil kouzlo svého, rodinného krbu. Můj Tadeáši, teď je to už na tobě!

Jo a náš kluk už pase! Co ten váš?

(Pozn. autora: Emil je smyšlený.)